Hodně lidí je nespokojeno ve svých vztazích. Někteří jsou nespokojení celou řadu let, než se odhodlají něco změnit. Pak vztah skončí, začne nový a za nějaký ten pátek můžeme být tam, kde jsme byli. V pasti. Náš partner se zase chová tak a tak, nedělá věci, které by měl, neříká nám to, co chceme slyšet…
Zajímají Vás otázky: Jak na vztahy? Jak změnit svého partnera? Jak ho přimět, aby dělal to, co chcete? Jak správně argumentovat při hádce? Jak mít harmonický vztah?
Tak přesně na tyhle otázky v tomto článku odpověď nenajdete. Přesto je určený právě Vám. Jsem totiž přesvědčená, že pokud si uvědomíte, alespoň některou z věcí, o kterých se tu dočtete, Váš vztah se změní. Možná se nezmění navenek, ale Vám v něm může být zase dobře…a to je to nejdůležitější, ne?
1) „Všechno, co prožíváme, jsou jenom emoce vyvolané myšlenkami.“
Všechno, co ve svém životě prožíváme, jsou pouze pocity vyvolané našimi myšlenkami – myšlenakmi o sobě, o tom, jak by věci měly být, o našem partnerovi.
Díky tomu, si mohu klidně dovolit tvrdit, že svého partnera nikdy skutečně nepoznáte. Když říkám nikdy, myslím tím nikdy. Vždy budete znát jen své myšlenky, které o něm máte. O tom, jak se chová, jaký je…
Pokud připustíte, že to co Vás rozčiluje, nebo zraňuje, nezpůsobuje Váš partner, ale Vaše myšlenky, možná se Vám uleví. Možná je teď na čase říci, že myšlenky jsou prostě jenom myšlenky. Hlavou nám jich každou vteřinu proletí tisíce… nemusíte jim věřit, nemusíte je brát vážně. A hlavně – nemusíte s nimi nic dělat! Pokud Vám některá nedělá dobře, nechte ji být. Objeví se další a s ní další emoce…Můžete se zaměřit něco jiného.
2) „Čemu věnujete pozornost, to roste…“
Znáte to? Když je Vám někdy mizerně obvykle není špatně jenom něco. Špatně je úplně všechno!!! Když se nám zatemní a začneme věřit svým myšlenkám o tom, že je něco špatně, chytíme se toho pocitu jako důkazu. Důkazu toho, že to co se kolem nás děje může za naši náladu a je to pravda. Všímáme si dalších a dalších věcí, které nejsou tak, jak by měly být… A jakou to má souvislost se vztahy?
Budu Vám vyprávět příběh, na kterém je to krásně vidět. Znám ho od Vladimíra Vymětala, mého kouče a učitele. Představte si, že jste se svojí drahou polovičkou v opuštěné chatě s velikým krbem. Venku je pěkná zima. Zatopíte si v kamnech a sednete si k nim. Jste tam spolu. Chvíli se krásně hřejete a je Vám dobře. Po chvíli si zaslechnete, že nahoře v chatě bouchá okenice. Asi bude v prvním patře otevřené okno. Vydáte se tam, abyste ho zavřeli. Cestou zpátky si všimnete škvíry pode dveřmi, kterou by Vám mohlo unikat teplo. Jdete a utěsníte ji. Napadne Vás, že byste mohli ke krbu nanosit více dřeva, přece aby Vám pak, až u něj budete sedět, bylo hezky. Když už jste venku všimnete si díry na střeše a pustíte se do oprav…Už jste venku dlouho a ani Vám už nepřijde, jak se kolem Vás ochladilo. Nevíte, kdy se to stalo, ale už necítíte to teplo, co na začátku, když jste spolu seděli u ohně…
Co kdybyste místo toho opravování a hledání nedostatků, které je třeba napravit, přihodili polínko do ohně? Vzpomenňte si, co jste dělali, když Vám bylo ještě teplo a krásně? Seděli jste u ohně se svým partnerem…
Co jste dělali víc se svým partnerem Vy, když Vám bylo ještě krásně?
Dělejte to!
Znáte to…. Nejdřív jste si možná všimli, že Váš partner nechává pohozené oblečení po pokoji, pak snědl z ledničky poslední jogurt, pak si uvědomíte, že už Vám dlouho nepřinesl kytku, zapomněl na Vaše narozeniny, neříká Vám, že Vás má rád a minule jste se děsně pohádali, když jste se konečně odhodlala a řekla mu, že už to takhle dál nejde…už se vezete… Jak Vám při tom je? Čemu věnujeme pozornost, to roste. Dobrá zpráva: Funguje to i opačně…. Když si všímáme na svém protějšku těch věcí, které máme rádi, je jich čím dál tím víc. A Vy se budete cítit líp.
Dává Vám to smysl? Příště se podíváme na to co s námi dělá touha mít „normální“ vztah.