Miluju Tě, milý holoubku, miluji Tě bezpodmínečně. Miluji Tebe takového přesně jaký jsi. Někdy mi vadí, když se tváříš, jako by Ti někdo načechral peří, neumíš mluvit o svých citech, někdy vypadáš jako zmoklá slepice a někdy si prostě klidně odletíš a necháš mě tady a já nevím jestli se mi vrátíš… Ale to je jedno. Žádná z těhle věcí...
Vzhledem k tomu, jak naše myšlenky ovlivňují naše nálady, napadá mě jeden „zvláštní typ myšlenek“. Jsou to myšlenky, které všichni známe a nevědomě pomocí nich hodnotíme, srovnáváme, posuzujeme. Největší záludností těhle myšlenek je, že jim 100% věříme. Jsou to myšlenky o tom, co je a co není normální.
Hodně lidí je nespokojeno ve svých vztazích. Někteří jsou nespokojení celou řadu let, než se odhodlají něco změnit. Pak vztah skončí, začne nový a za nějaký ten pátek můžeme být tam, kde jsme byli. V pasti. Náš partner se zase chová
