Zákony lidí II.

Není nad to si nějakou tu pro nás nepochopitelnou věc objasnit slovy:
„Ale takto to má miliony lidí, takže je to normální“.

Cokoli se Vám v životě stane a Vy neumíte vysvětlit proč, můžete uvidět, že Vám Váš intelekt a EGO řeknou – buď v klidu, takto to má miliony lidí…no tak ty taky.

Náš intelekt je náš obránce před nepochopením, protože z nepochopení mají někteří z nás skoro až hrůzu. Nicméně intelekt nikdy nevymyslí nic nového.

Ano, v tuto chvíli může ten Váš intelekt opět bít na poplach: To není pravda, díky svým zkušenostem, znalostem a životním pravdám se dokážu i v nové situaci nějak rozhodnout… ano, dokážete, ale podle starých pravidel. Intelekt Vám sestaví rovnici známých konstant (znalostí a zkušeností) a jedinou proměnou je výsledek.
Nicméně ten výsledek bude vždy pouze na základě „starých známých“ konstant, kterými jste si „jisti“ a díky kterým se cítíte v bezpečí ve svých životech. A i přesto ve Vaši rovnici bude ať už více či méně jedna neznámá – nevíte, co jak bude. Ale o tom později.

Takto většina z nás žije celý život. Do práce chodíme stejnou cestou, vaříme si stejná jídla, žijeme se stejnými lidmi, jezdíme na stejná nebo podobná místa na dovolenou apod.

Všimněte si toho, kolik vlastních EGO-zákonů jste si sami vytvořili. Intelekt – EGO Vás vodí stále stejnými životními cestami, protože je to pro Vás „bezpečné“. Intelekt je náš obránce proti strachu z neznáma.

Dokonce i nyní Vás může znervózňovat to, když Vám toto říkám, protože je pro Vás velmi zaběhnuté takto přemýšlet.

Možná bych se Vás nyní zeptal – a baví Vás to takhle? Přinese Vám tato odpověď (mají to tak i ostatní) nějaké příjemné uspokojení, máte najednou fajn pocit?

Nebo je to spíše takové to studené syrové smíření se s vlastním osudem a pomyšlením, nejsem jediný na světě, kdo to takto má, takže s tím dokážu žít a nějak to doklepu.

Takto žije většina z nás, je to bezpečné.

Ale najednou se nám v životě stane něco, co nám náš intelekt neumí vysvětlit. Může to být láska, chuť něco dělat, vzrušení z nějaké činnosti, prostě cokoli, co nás bezdůvodně baví. Nebo potkáte člověka, který se z ničeho nic vzdá lukrativního místa a odjede na půl roku na Island a Vy při tom setkání cítíte neuvěřitelné vzrušení z toho, co ten člověk bezmyšlenkovitě udělal. Zde je Váš intelekt v koncích, ale ten pocit u toho je prostě nejvíc, co jste a poslední dobu poznali.

Jelikož si při tomto vzrušení mnozí z nás neuvědomují, že ten pocit je lepší rádce než intelekt, zařadí si tuto událost mezi nevysvětlitelné světlé chvilky v životě (zařadí si to do intelektuálního světa – složka „zatím nepochopitelné“) a vrátí se ke svým „zaběhlým cestám“.

Nicméně od té doby tak nějak tušíme, že možná je něco víc a možná se i rozhodneme hledat něco o náboženství, životním rozvoji, životních cestách, necháme se motivovat cestami jiných, tak nějak hledáme odpovědi na to, proč je nám někdy „nevysvětlitelně dobře“.

Přitom ty odpovědi vůbec nepotřebujeme znát. Potřeba znát – je opět pouze intelekt. Poznat, ochutnat, zařadit a vědět, to je jeho práce – zaznamenávání, nicméně my ho často používáme i k – plánování a očekávání, jak by náš život měl na základě našich poznání vypadat. A zde mluvím zejména o našem vnitřním světě, kdy si určujeme, jak a pro co bychom se měli rozhodovat na základě starých známých pravd o životě apod.

Tuto schopnost ale náš intelekt a EGO nemá.

Intelekt pouze transformuje nové věci na ty staré – již poznané. Z nepoznaného dělá poznané.

Často je však námi používán k vyhodnocování věcí, které se ještě nestaly nebo se dějí právě nyní.

Stačí, když se posadíte do sauny s partou chlapů ve chvíli, kdy probíhá mistrovství světa v hokeji a našemu týmu se úplně nedaří. Stačí pouze poslouchat, jak jejich intelektuální rovnice bojují proti sobě, která že to známá konstanta má větší vliv na výsledek mistrovství. Nikdo z nich ale reálně neví, jak vše nakonec dopadne a přitom si kvůli těm hádkám o své pravdě zkazí skvělý relax v sauně.

Jakoukoli rovnici si sestavíme, vždy je tam jedna neznámá – naše neschopnost vědět věci předem nebo náhoda. Lze tomu říkat mnoha názvy. Náhoda je podle mě intelektuálně vytvořená konstanta, která nám vlastně umožňuje dodat si pseudo-ujištění (opět bezpečí), že umíme věci naplánovat, ale také nám dává možnost se netrefit (zase bezpečí).

Intelekt neumí řešit nové věci, i přesto se ho k tomu snažíme využívat.

„Zvláštní je, že obvykle vymyslel nějaký velký objev právě ten člověk, který nevěděl, že to nejde“.

Dovolit si nevědět a nechat se vést neznámými směry může být cesta k tomu, jak najít nové odpovědi na nové otázky a možná i k tomu, že je lepší prostě žít, než hledat odpověď na to, proč žít.

Mějte se skvěle
Tomáš