Interview s Tomášem Nehasilem

FullSizeRenderTomáši, v čem vidíš hlavní důvody lidského utrpení?

Nevím, zdali je to hlavní důvod, ale lidé často trpí tím, že přijali myšlenky o normálnosti a věří jim více, než tomu prostému štěstí, které prožívají u všech věcí bez ohledu na to, zdali ty věci jsou „normální“ či nikoli.

Přijali myšlenky? Jak to myslíš?

Myšlenku považuji za nejmenší částici lidského vnímání. Myšlenky mají ohromnou moc a tou je „reálnost“. Věříme jim vše, co nám napovídají. Pak máme divné pocity a všude kolem sebe hledáme důvody, proč tomu tak je. Venku kolem nás se to ale změnit nedá… vše je o úhlu pohledu… lidé se prostě berou moc vážně (resp. moc věří svým myšlenkám). A úhel pohledu? Zkus někdy vyprávět člověku bez nohy to, že sis zlomila malíček na pravačce a moc to bolí… Ty to budeš prožívat jako peklo, pro něj to bude možná až vtipné… vše je o tom, jak se na věci díváme my sami, není to o těch věcech. Ty se na to díváš moc zaujatě, on se na to dívá z vyšší úrovně poznání a vnímá to jako malicherný problém. To samé je třeba manželství, single holky se chtějí obvykle vdávat, vdané holky se chtějí zase rozvádět (to samé muži)… prostě různé úhly pohledu na vztahy a když ty dvě dáš k sobě, budou se navzájem přesvědčovat o tom, že má každá z nich pravdu.
Naučili jsme se na věci dívat „normálním obecným většinovým“ pohledem a podle něj se chovat. Jenže kdyby se kdysi Einstein, Edison apod. dívali normálním pohledem, možná by byla věda úplně jinde než nyní. Dívali se jinak a vymysleli nové věci. Oni se nespokojili s normálním přístupem a udělali sakra dobře. Protože kdo říká, že „normální“ přístup k věcem je ten nejlepší…?

Zajímavé je své úhly pohledu rozšiřovat a měnit. Tím se dá dosáhnout většího poznání. Když si budeš stát neustále za svým a nic jiného nepřijímat, můžeš v životě zažít mnoho nedorozumění, které bude složité pochopit.

Jak se dá „nevěřit myšlenkám“?

Myšlenky si musíš nejprve všimnout, asi v tom je zakopaný pes. Ona není vidět, promítá se v naší mysli a naše fantazie z ní udělá realitu. Např. nyní – venku prší, mnoho lidí má „zafixováno“, že je škaredé počasí a to je špatně, tato myšlenka se odrazí na jejich pocitech v tom, že mají špatný den… a to je provází během dne (a třeba i celý život).

Chceš říct, že myšlenka je opravdu jen fantazie?

Jsou myšlenky, které Ti již mnohokrát zachránily život… „není dobré skákat pod auto“, to jsou ty fajn myšlenky popisující právě probíhající děj kolem nás, díky nim vnímáme své okolí a rozhodujeme se, co dělat. Díky nim chápeme fyzikální zákony tohoto světa (světlo, teplo, padání na zem apod.) U těchto myšlenek necítíš stres, víš co dělat, vše je ok.
Ale pak jsou myšlenky pro život naprosto zbytečné. K čemu Ti je, že Tě dnes straší myšlenka o tom, že se Ti před rokem stalo něco špatného? S čím to nyní souvisí? Proč se jí věnuješ? Pouze Ti to kazí tento den… nemá cenu to držet. Již se to neděje, a pokud se to bude opakovat, budeš vědět, co dělat. Všichni jsme zažili situaci, na kterou jsme se tvrdě připravovali (zkouška, proslov, jednání apod.), no a nakonec si uvědomíš, že to proběhlo úplně jinak a já si třeba obvykle ani nepamatuji jak. Přitom výsledek byl skvělý.
A to, že si myšlenky pleteme s realitou, to všichni víme, ale vzhledem k tomu, že je to „normální“ se tím nechceme dále zabývat a bereme to jako nutné zlo…

Opravdu to všichni víme?

Jasně … kolikrát jsi myslela na sex s nějakým přitažlivým mužem a Tvé tělo i pocity Ti dávali najevo, že se Tvé myšlenky skutečně dějí… přitom je to myšlenka ve Tvé mysli… kolem Tebe se může dít cokoli, ale ty „jsi v jiné realitě“… vidíš, myšlenky nejsou jen zlo, umíme je někdy dost dobře „zneužívat“ :-).

To vypadá, jako když celý náš život je vlastně pouze v naší mysli…

Ano, vypadá to tak. Ale řekl bych, že svět kolem nás se skutečně tak nějak děje. Neříkám, že ho vidíme čistě, ale díky pár myšlenkám se v něm umíme pohybovat. No a díky mnoha myšlenkám ho také umíme pořádně komplikovat.

Co asi nejvíc komplikuje život?

Hodnocení, srovnávání, tahání minulosti do přítomnosti, přílišné lpění na plánované „naučené normální“ budoucnosti… vše pouze myšlenky o tom, co je pro každého z nás normální… a tvrdé „stání si“ za touto myšlenkou… přitom život se děje jinak, než ho plánujeme… ale na to si musí přijít každý sám…

Ty nevěříš myšlenkám?

Samozřejmě, že věřím. Ale někdy se mi povede podívat se na to jinak a to mi přináší klid. Vyrostl jsem jako člověk s velkými plány a tvrdými požadavky od sebe i svého okolí, což mi do života vnášelo téměř obří neklid. Nedokázal jsem užít si chvíle se svou přítelkyní, nedokázal jsem si užít dovolenou… prostě jsem byl v hlavě vždy o několik dní/měsíců napřed… Jednou jsem pochopil, že už to takto nechci, což však neznamená, že bych se změnil… tak to nefunguje…

Tak jak to funguje?

Myslíš, že změníš tvrdě naučené vlastnosti za desítky let? Možná ano. Já si všiml, že to ale vůbec není nutné. Bohatě stačí nebrat tyto věci tak vážně. On Ti to život sám ukáže. Jednou si myslíš a děláš tohle, pak je to zase úplně jinak. Ale ty se u toho moc neměníš, pouze se mění to, jak moc vážně bereš to, co si myslíš… o sobě, jiných apod. Vzpomeň si, když Tě někdo naštval… můžeš být naštvaná roky a pak, když mu odpustíš, ucítíš úlevu… prostě si změnila úhel pohledu a udělala jsi dobře.

Jsem z toho teď zmatená…

No a to není vůbec špatné, zmatení je totiž vlastně částečné přijmutí nových myšlenek, no a ty staré se brání a říkají… „ne ne, nech si nás“, ale ty nové… ty tak zvláštně chutnají co? …něco jako první pusa. Buď zmatená, to je možná dobrý začátek k novému poznání. Lidé zmatení nesnáší, proto se raději ihned vrátí do starých vod plných „normálních“ myšlenek, které už znají a vše ostatní zaškatulkují jako „blbost“. Někteří se však nebojí nových poznání.

Už je toho na mě hodně, co bys doporučil lidem, aby se jim jejich život zlepšil?

Neztotožňujte se se svými myšlenkami. Vy nejste své myšlenky. Mezi myšlenkami a Vaší důvěrou v ně je mezera… místo, kde se můžete rozhodnout, zdali tuto myšlenku přijmout jako realitu či nikoli.

Neberte se tak vážně a víc se sami sobě smějte, ukáže Vám to mnohem víc, než lpění na starých pravidlech a „normálnostech“.

Přijměte to, že život je směs tisíců vlastních rozhodnutí a miliard obyčejných náhod.

Komentáře