Smrt – tak trochu osobní téma

Umřel. To pro něj musí bejt strašný. Měla bych mu zavolat a zeptat se, jak se má.
Chytrý. fakt. Jak se asi může mít, už se nemá. Umřel.

A jak se mám  já?  Co to je za otázku. Jak bych se asi mohla mít. Umřel mi táta. No ale já zatím cítím jen prázdno. Můj táta. Můj vztah k němu se v posledním roce hodně změnil.

Mám ho ráda.
Byl to táta a pořád pro mě tátou bude.
Možná nesplňoval obecnou škatulku OTCE ROKU. Pro mě ale táta byl.
Vždycky dělal to nejlepší, co uměl, čemu věřil. A je jedno, co to bylo. Všichni děláme to nejlepší, co v daném okamžiku můžeme.
Ten smutek je v pořádku. Nemám potřebu ptát se proč, zač a co kdyby. Stalo se.

Funguju, pracuju. Den vypadá stejně. Jen k tomu všemu cítím smutek. Párkrát jsem se přistihla, že se mi udělalo dobře. Přišla jsem na jiné myšlenky. Ale moje mysl honem honem vrátila pozornost ke smrti, k důvodům, proč mi nemůže být fajn.

Nemám nárok na to, aby mi bylo fajn. Umřel mi táta. To jsem tak necitlivá? Jak se můžu těšit z maličkostí a ze života, když… aha.

Smrt je součástí života. Cítím skutečně hlubokou bolest – lítost. Cítím zároveň neskutečnou lásku, která nekončí. Lásku, která nemá se smrtí nic společného. Lásku k tátovi, k mamince, k sourozencům, k sobě… lásku a tečka. Přesahuje mě a jako by rostla.

Můj táta?

• Byl šťastnej jak malé děcko, když dokázal z obchodu propašovat pivo bez placení.
• Zářil jako sluníčko, když si zapomněl zuby a bojoval se řízkem v restauraci.
• Když jsem byla ve školce – jezdil s hasičským autem a já seděla vepředu.
• Miloval gulášovku v masně na stojáka a sekačku do pytlíku.
• Když jsem byla na základní škole, jezdil s hovnocucem. (Tehdy jsem se děsně styděla:)) a možná, že to bylo opačně a nejdřív byl hasič:) Přesně si to nepamatuju.
• Na střední ale přišel s multikárou. A to bylo panečku radosti, když si mě vyzvedával před školou s alimenty. (No styděla jsem se tentokrát FAKT:))
• Slepeckou hůlku používal jako berli.
• Cigarety si nejraději zapaloval s hlavou nad plynovým sporákem.
• K 25. narozeninám mi poradil, že bych se měla vdát dokud jsem prý šťavnatá a svěží, aby mě vůbec někdo chtěl.
• Nikdy nešetřil svojí upřímností, zvláště k těm, které měl rád.

Mám tě ráda, tati. Zbyla jenom láska.

Až jednou umřu a já umřu, stejně jako Vy – přála bych si, aby nikdo nebyl smutný. Mně už bude lehko. A ve zpomínkách s Vámi budu, kdykoli jen budete chtít. Stejně jako za živa. Když na mě budete myslet, budu s Vámi, když nebudete, nebudu, ale Vám to bude jedno. Nebudete na to myslet. A obojí je v pořádku.

Chvílemi mám pocit, že je semnou teď víc, než před tím… Já jsem s ním víc, než jsem byla.

Ale i to jenom iluze. Součást života. Zbyde jenom láska.