Zase ten osobní rozvoj …

Na osobním rozvoji vlastně není nic špatného. Můžete chodit běhat, koukat na televizi, hrát šachy nebo dělat osobní rozvoj. Vyjde to nastejno.
Můžete dělat úplně cokoli, co se Vám chce, Co Vás  bude v daný okamžik bavit. Ale,

ono není kam jít…

Pokud vidíte osobní rozvoj jako cestu sami k sobě, je ta cesta poněkud zbytečná. Vymyšlená.

Už dávno stojíte v cíli.

Touha být lepším člověkem, usilovná práce na sobě, přesvědčení, že až budu víc sám sebou, až se budu mít víc ráda, až se naučím odpouštět, až…

… všechna tahle až jsou vlastně jen jinou obdobou staré známé písničky – lepší auto, vyšší plat, lepší partner…  až pak budeme opravdu šťastní, šťastnější, lepší? Opravdu?

Ne, nemusíte na sobě pracovat. Jsme dokonalí, tak jak jsme.  Jen si vymýšlíme další a další věci, které nám brání vidět, že už dávno stojíme v cíli. A ten si nosíme pořád sebou.

Všechno, co potřebujeme, už máme.