Zabereme: HEJ HOU – taháme minulost!

kamenyZnáte text písně? Zabereme, hej hou..
Dál pokračuje – taháme kameny. Pojďme se dnes zamyslet nad tím, že ty kameny, které s sebou vláčíme, mohou být pěkně velké skály = naše minulost.

Na každém z nás je někdy vidět „naše minulost“. Často nám minulé události ovlivňují současné chvíle a my to mnohdy vůbec nevidíme, protože to považujeme za běžnou součást života. Minulost si s sebou přece nosíme všichni. Nebo ne?

Dnes jsem mluvil s jedním mužem, který mi vyprávěl, že před třemi měsíci něco vážně pokazil a od té doby se mu to pořád honí hlavou a že si myslí, že už nemůže tu samou věc nidky udělat dobře. Během našeho rozhovoru jsem mu řekl: „Příteli, pokud považuješ za tolik důležité to, co se stalo před třemi měsíci, prosím, udělej pro mě jednu věc. Vrať se do minulosti a tu věc udělej správně.“

Na chvíli se odmlčel a po té odpověděl: „To přece nejde…“ Byl jsem nadšený. Ano, nejde, protože ta minulost  existuje pouze a pouze ve Tvých myšlenkách. Vzpomínky jsou myšlenkami v Tvé hlavě. A Tvá hlava je jediné místo, kde ta minulost ještě je. Nikde jinde už není. Teď je jediná realita to, co je teď. Taháme ty ohromné balvany z minulosti ne našima rukama, ale naší hlavou.

Přitom všichni víme, že minulost změnit nejde. Taháme si z ní však balvany, u kterých málokdy umíme rozeznat, co je fakt a co je myšlenka. Stalo se opravdu to, co si myslíte tak, jak si myslíte? Nebo jde o to, co jste v ten moment cítili?

Určitě i Vám se stalo, že Vám jako malému nechutnalo nějaké jídlo.(Pro mě koprovka :-)), no a protože to prostě víte, jste zkušený anti-koprovkář. Koprovku nejíte. Pak jí ale jednou úplně náhodou ochutnáte a je lahodná a vlastně výborná. A teď mi prosím vysvětlete, proč jste nevyužili těch stovek příležitostí, které jste za živor měli,  dát si koprovku? Protože Vám těch 100 koprovek nechutnalo jako ta první? Nebo proto, že jste je díky své stoprocentní „zkušenosti“ s tou první koprovkou vůbec neochutnali?

Nechci, abyste se začali nutit do věcí, které nemáte rádi. Chtěl jsem jen ukázat na to, že ne všechno, co si o minulosti myslíme a co spojené se vzpomínkami prožíváme, je pravda.  Často jsou naše zkušenosti, naše minulost a poznatky tvořeny pouze a jen dojmy a myšlenkami, a není třeba nechat je ovlivňovat naši přítomnost.

Koprovka je asi slabý odvar, někdy můžeme mít se vzpomínkami spojené opravdu silné emoce, které se vzpomínkami znovu ožívají. Je to pryč. Minulost se neděje teď. Ani ty pocity nemají nic společného s touhle přítomnou chvílí. Nechte je odejít a vraťte se zpět.

Poznámka na závěr: Pokud vám jako malým nechutnala koprovka, (když ji do Vás babička rvala pod tlakem :-), možná to tehdy nebylo vůbec o koprovce, nebojte se ochutnávat život znovu a znovu, co se může stát? Nic 🙂

Komentáře