Vztek vs. Bouře ve sklenici vody…

boure_ve_sklenici_vodyPředstavte si sklenici vody s usazeným vitamínem na dně. Pokud je sklenice v klidu, přes vodu je krásně vidět. Pokud však se sklenicí začnete pohybovat tak, aby se zvířila, neuvidíte přes vodu nic, protože se vše zakalí. Pokud chcete nyní vidět, co je za sklenicí kolem Vás, musíte si jí dát z obzoru.

Podobně funguje mnohdy naše mysl při vzteku. Jelikož jsme v této chvíli velmi citliví, nemusíme vnímat to, že nás vztekají pouze naše myšlenky. Málokdy si všimneme, že ve vzteku říkáme věci, které jindy ne, chováme se tak, jak jsme se ještě nechovali apod. Některým z nás se dokonce zúží pohledy na různé „pseudo-problémy“ a přes svou rozvířenou mysl (sklenici vody),nevidí realitu.

Při vzteku je naše mysl zakalená jak sklenice vody, přes kterou nevidíme realitu, ale pouze pozorujeme myšlenky (kousky ve vodě), jak nám proudí myslí. V tu chvíli nevidíme nic kolem sebe, pouze jen to, co nám naší mysl zakaluje.

Pokud si však hned teď uvědomíme, že vztek způsobují pouze naše myšlenky a nevidíme realitu kolem sebe díky své zakalené mysli, která je v tu chvíli v mlze myšlenek, vztek můžeme dát z obzoru stejně jako tu sklenici vody.

Všichni víme, že se po vzteku za nějakou chvíli uklidníme (nečistoty se usadí) a opět můžeme čistě vidět věci kolem sebe. Každý z Vás nyní ví, že se to stane.

Dále všichni víme, že nám při vzteku není dobře. Tak proč se vlastně vztekáme?
Proč se vztekáme, když víme, že nám u toho není dobře a stejně se za chvíli uklidníme?
Zamyšlení že?

Vztek je podle mého názoru pouze naučená věc. Někdo za ním hledáme zadostiučinění, pro někoho je to demonstrace síly jeho názoru, pro někoho možná smutný pokus vyjádřit svůj nesouhlas s realitou.

Vzpomeňte si na to, kdy jste se naposledy vztekali. Jak Vám u toho bylo a co jste díky tomu vyřešili?

Nevyřešili jste nikdy nic, anebo vyřešili, ale možná způsobem, na který fakt nejste hrdí. A jak Vám u toho bylo? Stálo to za to ta chvíle? Asi ne:-).

Vztek je pouze naučená emoce, která má důvod vždy uvnitř nás při našem nepochopení skutečnosti kolem nás.

Vzpomeňte si při Vašem dalším vztekání se na sklenici vody :-), neuvidíte nikdy kolem sebe, pokud sami sebe zakalíte myšlenkami, kterým budete věřit.  Ale když uvidíte, že vztek způsobují pouze Vaše myšlenky o nepochopení dané momentální situace… vztek Vám přestane dávat smysl, protože už teď víte, že jste pak každý problém mnohokrát lépe vyřešili, až když jste se uklidnili :-). Pokud nějaký vůbec byl – byly to totiž jen Vaše myšlenky o nepochopení dané reality.

Vztek může mít tyto kroky:
Nepochopení situace (myšlenky) – vytvořené emoce – VZTEK – zklidnění – klid (zde zjistíte, že možná ani žádný problém nebyl). Vztek se samozřejmě projeví i na Vaší fyzické stránce – vyšší tlak, adrenalin apod. Nebojte, vše se uklidní. Pokud však řešíte „momentální problém – myšlenky“ při vzteku, obvykle je Vám pak toto řešení spíše líto a raději byste ho vzali zpět.

Všimněte si na svých dítkách, kdy se vztekají. Obvykle se vztekat naučí a používají vztek při nepochopení toho, když:

  • jim nechcete koupit sladkosti
  • jim zakážete si hrát
  • prostě nedostanou to, co chtějí a nechápou proč!

Když jim to však vysvětlíte, uklidní se.

Děti totiž do jistého věku nemají názor. My dospělí ho máme ale snad na všechno, proto se mnohem více vztekáme. Děti nevědí, proč by neměly dostat lízátko, ale když jim to vysvětlíme, že ho v obchodě nemají, uklidní se. Ale my velcí máme názor na všechno a proto si myslíme, že víme o všem, jak by to mělo být. Proto se vztekáme mnohem více a silněji, protože si o věcech stále něco myslíme.

Vztekáme se, když si myslíme, že víme… věci by měly být prostě jinak.

Není to tak i u nás u dospělých? Nevztekáme se právě tehdy, kdy se věci nedějí tak, jak my bychom chtěli a když nedostáváme to, co bychom chtěli?

Viděl jsem vztekat se dámu, které v jedné restauraci nechutnal jídlo. Vztekala se, protože šla na oběd a v restauraci uvařili jídlo tak, jak se to údajně nedělá. Já měl úplně to samé a hrozně jsem si pochutnal. Její vztek způsobovalo to, že si myslela, že by toto jídlo mělo chutnat jinak! Já se nevztekal vůbec, protože jsem to jídlo ještě nejedl a já nevěděl, jak má chutnat. Já si o tom jídle nic nemyslel, a prostě jsem ho snědl a byla to ňamka. Když se ta vzteklá paní uklidnila, připustila, že jídlo dobré bylo, ale chyběla v tom nějaká přísada:-).

Toto je krásný příklad toho, že pokud si o věcech nic nemyslíme a bereme je tak, jak skutečně jsou, užijeme si je a zbytečně si nekazíme okamžiky vztekem. Já nevěděl, jak má jídlo chutnat a prostě jsem si ho vychutnal.

Stejně takto jde i žít život, pokud budete stále něco nebo někoho hodnotit, budete se pouze trápit tím, že věci nejsou tak, jak by podle Vás být měly. Pokud si však dovolíte ochutnávat každý den jako něco úplně nového, možná uvidíte, že v každém dni něco nového je a že věci jsou správně, pouze Vy jste je nemohli přes bouři ve sklenici vody uvidět 🙂

Komentáře