Vyhoření

warning-42657_1280Protože ho zažívá každý trochu jinak a dokonce i v jiné oblasti, nemá smysl vyhoření nějak dokonale popisovat, pojďme se držet metaforického popisu…

Vyhoření… pocit, jako když Váš plamen uhasíná a Vy nemáte sílu nebo chuť přilít olej do ohně a znovu vše ozářit…

Čím to vlastně je? Jak je možné, že kdysi jste Vaši práci měli rádi, svého partnera milovali a najednou přijde pocit, který umí tak zatemnit mysl, že nejste schopni uvidět jiné řešení než práci změnit a možná i partnera…

Proč vyhoříme?
… ve skutečnosti spíše moc věříme, než že skutečně hoříme…

Má práce je založena na poznání a uvědomění si, že důvěra v naší mysl a myšlenky přináší pocity, které nám vždy nějakým způsobem ovlivňují život.
V naší mysli se denně prohání tisíce myšlenek a každá z nich nám nějakým způsobem „(ne)chutná“.

Příklad:
Při čtení si nyní velmi živě vzpomeňte na poslední dosti kruté kárání od svého šéfa. Nebo si klidně vzpomeňte na něco, co Vás v poslední době skutečně vyvedlo z míry.

Jak Vám je při této myšlence? (jaký pocit při ní máte)… patrně ne úplně dobrý.

Vidíte, pocit je reakce na myšlenku, na něco myslíte, vzpomenete si, zamyslíte se, a najednou cítíte nějaký pocit. Pocit je však odraz té myšlenky, on sám o sobě je reakce na myšlenku, která se Vám zrovna honí hlavou. Stejně tak jako když si vzpomenete na krásný zážitek, Váš pocit se najednou změní na velmi příjemný. (jistě každý znáte, lidé rádi vzpomínají na hezké věci)

Pocity jsou velmi zajímavé téma, proto jsem mu věnoval celou jednu kapitolu našeho nového e-booku (bude již brzy).

Ale zpět k věci.
Nyní postačí uvědomit si, že pocit není problém, je to pouze reakce a také dost jasný signál k tomu, zamyslet se nad tím, o čem to vlastně přemýšlím a že tomu naprosto věřím.

Jaké mohou být myšlenky týkající se vyhoření v práci např. vedoucí pracovník:
– Pracuji tu už opravdu dlouhou dobu a už tu jsem pouze ze setrvačnosti…
– Už nemám sílu tu nic měnit, zkoušel jsem to už tolikrát, ale vedení mě neposlouchá…
– Podřízení jsou pořád stejní, člověk se o ně musí někdy starat jak o děti…
– Nemám se kam rozvíjet, mám už 10 let podobný plat a chci něco víc…
– Má práce zde je už rutina, nedaří se mi přinášet nové věci, vedení je odmítá…
– Vedení mi zrušilo projekt, kterému se věnuji už 3 roky…
– Už mě to tady prostě nebaví… necítím to vzrušení a nadšení ze své práce…

Těch myšlenek je samozřejmě více a každý máme trochu jiné.

Co máme všichni společné je to, že pokud těmto myšlenkám věříme, cítíme prostě nechuť, jsou jako stíny zatemňující naši mysl.

O vyhoření jsme se dokonce někde i kdysi všichni dočetli, někdo popsal symptomy a nastavil diagnózu. Jakmile se tento stav pojmenoval „vyhořením“, stoupl možná počet případů o stovky procent, protože najednou všichni věděli, co jim „je“.

Ale jak se říká „ Ďábel je ukrytý v detailech“. Detailem zde myslím co jiné než … myšlenky.

Ano, Vaše práce je důležitá, okolnosti významné, Váš šéf je nějaký, podřízení neposlouchají a Vy jste podle sebe dosáhli vrcholu, firmu jste nastavili na výborné výsledky a nyní jste došli k závěru, že potřebujete změnu.

Jen připomenu takový malý detail… toto všechno je pouze Vaše vnitřní hodnocení okolností kolem Vás. Jsou to myšlenky o věcech kolem Vás.

Mohu to psát do nekonečna, že lidé díky důvěře ve své vlastní myšlenky prožívají pocity, které jim velmi ovlivňují jakoukoli oblast života (nyní je to práce).

Důvěra – věřím všemu, co si myslím. Až na to, že nemám vůbec tušení, zdali je to pravda. Věřím tomu automaticky stejně jako všemu, co vidím svýma očima.

Jak by Vám bylo, kdybyste najednou měli šanci nevěřit myšlenkám o Vaši práci? Ráno byste přišli do své kanceláře, pozdravili kolegy a vrhli se na svou práci se stejným zápalem jako kdysi, než jste začali všude kolem sebe „vidět“ symptomy toho, že jste asi už vyhořeli.

Vaše vyhoření se děje ve Vaší mysli, nikde ve Vašem okolí ho nenajdete. Vaše mysl je však zvyklá hledat příčiny toho, proč se nějak cítí, proto automaticky pátráte po důkazech, které to mají vysvětlit. Přečtete si několik článků o vyhoření a najednou se tak začnete i cítit. Najdete dokonce i fyzické tělesné problémy, jako je nespavost, obezita nebo naopak hubnutí, nechuť apod. Zde nezapomeňte, že stav Vaší mysli ovlivňuje Vaše tělo.

Pokud tomu všemu uvěříte, skutečně vyhoříte… ale nesvádějte to na lidi kolem sebe, na svou práci, na své nadřízené, na okolnosti… toto není horečka ani nemoc, toto je přátelé pouze myšlenka, které věříte. Buďte v klidu, jakmile uvidíte to, že myšlence věřit nemusíte, opět se rozzáříte.

Rozumím tomu, že vaše EGO nyní nemusí „zkousnout“ to, co tu čte. Zvláště u manažerů, ředitelů a vedoucích pracovníků je EGO velmi aktivní, tedy si můžete klidně do nekonečna kroutit hlavou nad tím, co tu čtete a klidně si stále říkejte, že máte pravdu Vy a tohle celé je blbost.

Jednou Vám však k pochopení věcí Vaše EGO přestane stačit (což je přesně případ vyhoření) a Vás možná napadne jedna věc: „Co když to celé bylo jinak a já byl mimo jen díky tomu, že jsem se na to nebyl schopen jinak podívat?“ Nezapomeňte, že pokud uvažujete stále stejně, patrně problém vzniklý na Vaší úrovni poznání nevyřešíte.

Je to jako když máte hádku se svým šéfem a oba si stojíte za svým. Můžete se dokola vztekat nad tím, že Vás nechápe, že Vás nechce poslouchat (pokud jste zkušený manažer, asi už víte, že vztekání byznys nedělá).

Nebo se na to podíváte z jeho úhlu pohledu a možná zjistíte, že na jeho místě byste se chovali podobně, možná si uvědomíte, že Váš šéf má širší úhel pohledu a z něj plynoucí důvody, proč si stojí za svým. A právě nyní jste na jiné úrovni poznání a máte možnost přemýšlet nad tím, jak příště svému nadřízenému lépe vysvětlit, že Váš nápad je přínosem pro celou společnost.

Nezapomeňte, že Vaši podřízení, šéfové apod. jsou lidé jako Vy, oni věří tomu, co si myslí a na Vás je, abyste jim pomohli věci uvidět jinak.

Co si budeme povídat, pocity vyhoření Vám k ničemu nejsou, pouze otravují život. Tak se na ně podívejte z blízka. Klidně se podívejte k sobě do mysli a hezky popořadě si uvědomte, proč jste sami v sobě k diagnóze vyhoření vlastně došli. Bude tam spousta „pravd, hodnocení, zkušeností, EGO“.

Zeptejte se sami sebe: „K čemu mi to v této chvíli všechno je?“ Posouvá Vás to nějak vpřed? Je Vám u toho dobře? Pokud ne… proč to děláte? (ne ne, to nedělá nikdo kolem vás, to vy sami)

Vy jste to místo, kde se tyto myšlenky dějí, přestaňte se jim prostě věnovat. (Vsadím se, že při squashi patrně pocit vyhoření nepociťujete – no prostě se myšlence o vyhoření nevěnujete.)

Ačkoli to možná ještě nevíte, máte skutečnou a ohromnou moc, která může Vaší úroveň poznání změnit prakticky skokově… nemusíte věřit tomu, co si myslíte (o čemkoli a o komkoli).

Je to jako brát své vlastní myšlenky s rezervou, dělat si sám ze sebe legraci, začít se na svět dívat „nezkresleným“ pohledem.

Věřte mi, že najednou ucítíte klid a myšlenky a pocity vyhoření zmizí. Budou se opět vracet, ale Vy už vždy někde budete cítit, že vás nespálí jako kdysi.

„Pokud se budete dívat stále stejně, budete dokola vídat ty samé věci…“

„Pokud si jednou dovolíte podívat se jinak, budete zírat…“

Mějte fajn neděli
Tomáš


Komentáře