Optický klam

painting-390089_640Pamatujete si situaci, když Vám někdy došlo, že věci mohou být úplně jinak, než jste si mysleli?

Obvykle největší překážkou k tomu, abychom se mohli objektivně podívat na jakoukoli věc na světě, jsme my sami.

Vše, co jsme zažili, zkusili, zapamatovali, poznali, osvojili si, naučili a mnohem více… v nás zanechalo vytvořený jakýsi obraz toho, jak svět kolem nás funguje, jak fungujeme my sami, jak fungují lidé kolem nás a mohu pokračovat ještě na několik stran.

U poznávání a učení se všech našich zkušeností jsme nabírali zkušenosti jiných lidí, obvykle to byli naši rodiče, blízcí lidé, učitelé a přátelé.
Ze všeho, co jsme se dozvěděli, naučili a osvojili, se nám v naší mysli vybudoval fungující celek, který má svá pravidla, možnosti a cítíme se v něm bezpečně.

Tento náš vlastní svět má i další vlastnost… má svá omezení.

Každý z Vás, kdo čtete tato slova, v nich vidí něco jiného. Vaše mysl filtruje slova a překládá je na význam, který jste se naučili během svého života. Tomu, co ve Vás tato slova vyvolávají, velmi pevně a automaticky důvěřujte. Vlastně si to ani neuvědomíte, jednoduše se to děje automaticky dle naučených zkušeností.

Najednou se však stane, že člověku jeho zkušenosti nestačí a tím pádem se v mysli vytvoří… nepochopení. Toto nepochopení je však pro mnohé nežádoucí a nepohodlný stav, proto se lidé začnou ihned bránit tomu, co jim nepochopení způsobilo. Patrně to znáte: „No co je tohle za blbost?“. Nepochopení rádi sdílíme, tedy pokud se vedle Vás najde někdo, kdo dané téma též nepochopí, své dojmy sjednotíte v jedno velké nepochopení, což z nepochopení a dojmu, že je dané téma blbost, vytvoří skálopevný fakt. (přece když to nepochopí víc lidí, tak to musí být pravda, že je to blbost)

Tedy pokud se Vás něco takového právě děje, je to naprosto v pořádku, důležité není rozumět mým slovům, dobré je si jen na chvilku všimnout, jak Vy sami fungujete.

Zkusím ještě něco víc:
Představte si, že k Vám nejednou přijde Váš dobrý známý a řekne Vám: „Pojď se mnou zkusit třeba… jógu“. Zkuste si to jen na chvilku představit. Najednou se Vám začnou do hlavy drát všechny NE, kvůli kterým přece Vy na jógu jít nemůžete:
– Jógu nemáte rádi. (zkusili jste ji vůbec někdy?)
– Nikdy jsem ji necvičil. (občas se sám zamýšlím, co mi má tento argument napovědět :-))
– Nemám teď čas, musím doma uklízet. (ano, jedete podle naučeného plánu, který se myšlenkami na jógu narušuje)
– Jak to řeknu doma, že jdu na jógu? (řeknete: jdu zkusit jógu :-))
– Budu u toho vypadat směšně. (v životě je legrace fajn, smějte se sami sobě, je to povznášející 🙂 )

Možná jsem se netrefil do Vašich NE, ale to nevadí, podle mě jste si těch svých všimli. Jóga byl skutečně jen příklad, šlo o to ukázat, jak my sami fungujeme.

Na začátku jsem mluvil o tom, že náš vlastní svět je pro nás bezpečný. Proč?
– Protože jsme se naučili chodit tudy a tudy a tyto cesty známe, cítíme se na nich bezpečně.
– Přátelíme se s lidmi, se kterými je nám dobře a též se s nimi cítíme bezpečně, nové lidi poznávat nemusíme (přece se někde zpívá, že jen pár přátel stačí mít).
– Známe hranice svého světa, víme, že jsme se naučili být dobří v několika věcech (sport, práce apod.) a jelikož se v nich cítíme dobře a potřebně, jsou pro nás bezpečné.
– Náš svět nějak vypadá, naše názory jsou tvořeny tím, co si o něm myslíme a jak jsme si dovolili ho poznat (obvykle je dost našich názorů převzatých, ale to je na dlouho).
– Dokonce i své tělo známe lépe, než se zná ono samo 🙂 („hele já prostě sladký jíst musím, protože jinak budu nervózní a někde jsem četl, že je to pravda“)

No tak, nebojte se přiznat si, co všechno „znáte a víte“. Možná v budoucnu zjistíte, že pro šťastný život nemusíte umět tak moc, možná se stačí jinak dívat (možná úplně jinam).

Dále jsem však na začátku psal, že náš vlastní vytvořený svět má svá omezení.

Omezením myslím právě všechny ty NE, kterými se zabýváme, pokud přijde něco, co neumíme, čemu úplně nerozumíme, co jsme ještě nezkusili… prostě směr, kterým jste se ještě nedívali.

„Těžko Vás někdo naučí dívat se vlevo, když celý život koukáte vpravo, stejně Vás nikdo nikdy nenaučí dívat se dovnitř, když celý život hledáte všechno tam venku“. Nenaučí… protože to musíte uvidět Vy sami.

Tento článek měl popsat svět, ve kterém každý z nás žije, pouze ho nevidí, protože jsme naučeni se celý život koukat tam ven. Svět kolem nás nějak vypadá, ale my ho vnímáme skrze nás vnitřní svět. Ten jsme si postavili my sami, my sami jsme (aniž bychom to tušili) si ho vytvořili, přitom jeho páni nejsme, dokud se o něm nedozvíme.

Největším optickým klamem člověka je on sám, svádíme vše, co se nám děje, na svět kolem nás, ale samotné hodnocení všeho, co se nám děje, probíhá uvnitř nás, v našem světě…

A z toho všeho vlastně má plynout… pouze pokus o to, podívat se na chvíli sám na sebe, uvědomit si, že jsem to já sám, kdo se může nyní svobodně ve svém vlastním světě rozhodnout: „Trápím se, proč vlastně? Baví mě to vůbec? Do háje vždyť to jsem já sám, kdo si cestu trápení vybral, jsem to já, kdo se neustále točí na minulosti, která se už dávno neděje. Já jsem ten, který uvěřil tomu, že to jinak nejde, já žiji ve strachu, aniž bych zvedl zadek a podíval se, kde se ten strach vlastně děje. Není nikde kolem mě, je ve mně! Existuje jen v mém světě, který jsem si však vlastně nikdy neuvědomil“.

Co s tím?

Je to jako když zjistíte, že jste úplně zdraví, když jste šli k doktorovi a už mysleli na pohřeb. Možná se Vám uleví.

Vlastní vnitřní svět je možná větší než celý svět kolem nás. Nikdy ho nepoznáte celý, ale můžete pochopit, že vaše trápení není žádný důsledek světa kolem vás, jedná se o Vaše rozhodnutí ve Vašem vnitřním světě. Ano, jste naučeni se trápit, pokud se kolem Vás děje něco špatného, ale všimněte si, že je kolem Vás dost lidí, kteří to mají jinak, netrápí se, proč? Protože se tak rozhodli :-). Není to o tom, že jsou prostě jiní, je to o tom, že oni a i Vy nyní již možná víte, že se můžete rozhodnout jinak.

fajn den

Tomáš


Komentáře