Pochybnosti

pochybnostiOd malička se věci učíme, poznáváme, chápeme a používáme. Obvykle když něco víme a pochopíme, přestaneme si z toho dělat tak nějak hlavu a zaškatulkujeme si to do složky „pochopeno = už víme“.
Celý život se setkáváme s novými věcmi, které pomalu přesouváme ze složky „ pozor – nové“ do složky „klid – pochopeno“.
Je fajn se naučit jak si čistit zuby, jak počítat a jak číst. Hmatatelné a praktické věci se prostě naučíme a používáme. Tyto věci známe a nijak nás netrápí.
Pak jsou ale další věci, které se stejným systémem snažíme pobrat a používat.
Jsou to věci jako naše budoucnost, láska, úspěch, zdraví, štěstí a smysl života.

Tyto „velká“ témata se stejně jako jízdu na kole snažíme naučit, pochopit a začít používat v náš prospěch. Hledáme odpovědi na otázky, které by nám přinesly pochopení našich životů, naučily by nás uvidět skutečné důvody lásky k lidem, naučily by nás plánovat a předvídat naší budoucnost.

Možná to bude pro někoho moc revoluční, ale většina z těch velkých témat vůbec není v naší moci pochopit, pobrat a používat, i když si mnozí z nás myslí, že to umí.

Nebudu Vám nyní nic vyvracet, zkuste se jednoduše zamyslet nad tím, zdali se Vaše budoucnost děje vždy tak, jak si ji naplánujete, zdali svého partnera milujete skutečně díky jeho inteligenci a zdali Vám vše, co jste od života chtěli, přineslo „naplánované“ štěstí.

Obvykle sebou snaha o pochopení těch velkých témat nese mnoho obav, stresů a strachů, které lze nazvat pochybnostmi.

Pochybujeme o tom, zdali žijeme správně, děláme správné věci, jsme ve správné práci a zdali je ten náš partner zrovna ten pravý.

Pochybujeme o věcech, které neumíme pochopit, naplánovat, pobrat a stoprocentně používat.
V tu chvíli si říkáme, že nevíme, zdali děláme dobře. A zde už narážím na jedno zásadní slovo…nevíme.
Jelikož jsme naučeni, že co víme, to jsme zvládli a můžeme zase dál, stejně tak se snažíme pobrat věci, které ale takto nefungují.

Nikdo z nás neví, jak je vesmír velký, ale to nás netrápí, protože nás to nijak neovlivňuje. Pokud by ale velikost vesmíru měla vliv na příštích deset let naší kariéry, zřejmě bychom si s tím hlavu lámali. Závěr by byl však úplně stejný, jako kdybychom si s tím hlavu vůbec nedělali.

Pro mnoho lidí je velmi těžké uvěřit tomu, že existují věci, které si neumíme vysvětlit (možná zatím v případě velikosti vesmíru).

Pro mnoho lidí je velmi složité dovolit si „něco nevědět“.

Prahneme po poznatcích, objevech a novinkách tak moc, že si málokdy dovolíme něco prostě nevědět.
Klademe si otázky, které nemají odpověď, trávíme čas přemýšlením nad věcmi, které neumíme pochopit.

Zkuste někdy připustit, že svou budoucnost prostě nevíte, že jste se do svého partnera zamilovali dříve, než jste zjistili, že mu to fakt pálí, prostě to přišlo a ani nevíte proč.

Zkuste si někdy prostě dovolit „nevědět“, proč a jak se některé věci dějí.
Možná pak přijdete na to, že je prostě lepší ty věci žít naplno než řešit to, jak a proč se dějí.
A pokud nevíte, zdali je to správně?

Až to budete vědět, jednoduše se podle toho můžete zachovat. To se však nikdy nestane, pokud to nejprve neuvidíte. Tedy pokud nevíte, nemusíte dělat nic, dokonce ani trápit se tím, že nevíte.

Nevíte spoustu věcí a i tak je umíte žít naplno. Proč Vám chutná hořké a někomu sladké? Víte to? Ne? Ale i tak si prostě užijete takové jídlo, které Vám chutná.

Mějte fajn den
Tomáš

Komentáře