Nejmenší částice světa

„Nejmenší částicí světa nemusí být atom, ale pouhá myšlenka na něj“.

Myšlenky jako takové hrají v našem životě velmi zásadní roli, ale jsou u toho prakticky neviditelné.

Ruku na srdce… všimli jste si někdy, že vás možná vůbec netrápí svět kolem vás, ale pouhá myšlenka na něj? (myšlenky o práci, partnerovi, vás apod.)

Každý z nás má prakticky nekonečnou mysl, svůj vlastní ohromný vesmír.
V mysli se nám denně odehrává tolik myšlenek, že naše vnímání ani není schopno je všechny vnímat a vidět.
Jsou nekontrolovatelné, objevují se a zase mizí. Neustále se objevují nové a znovu vracejí ty staré. Některé úplně mizí.

Děláme s nimi obvykle jen jedno… věříme jim a na základě této důvěry k nim se nějak cítíme.

Moc teoretické? Kdekoli teď jste, začněte myslet na to, že váš partner je určitě právě někde s někým na rande. Myšlenka = partner má rande, důvěra v ní = živě si to představíte, pocit = možná se zlobíte.

No a takto to funguje. Obvykle to vůbec nevidíme, protože myšlenka jakoby nám našeptávala a čeká, zdali jí to uvěříme. Důvěra v naše myšlenky je ale prakticky automatická, pokud si jejich přítomnost neuvědomíme.

Možná to má někdo jinak, ale já kdysi uviděl, že mohu své myšlenky zahlédnout skrze své pocity.
Pocit? No když jste smutní, naštvaní nebo naopak veselí apod.

Pochopil jsem, že myšlenku jako takovou uvidět je možné, ale stejně jako nevidíme atom, i tu samotnou syrovou myšlenku uvidíme málokdy.
Nicméně pocit cítíme vždy. Váš pocit je něco jako stopa, kterou po sobě myšlenka zanechá. Pocit je stopa, která vám může napovědět, proč se právě nějak cítíte.

Mnoho lidí bojuje s pocity (léky, techniky na uklidnění apod.), ale pocit je pouze stopa po myšlence, něco jako když sníte nějakou dobrotu a její chuť ještě chvíli cítíte. Myšlenka je to samé a zanechává nějakou chuť nebo pachuť :-).

Myšlenka je ta nejmenší částice.

A když si ji díky pocitu uvědomíme… můžeme s ní udělat jedno… nevěřit jí. (pokud ji nevidíte, nemáte šanci ji „nevěřit“, protože o ni ani nevíte)

Kdekoli teď jste a jste naštvaní, že má váš partner rande, protože na to myslíte, všimněte si toho pocitu, uvědomte si, na co že to vlastně myslíte a zkuste té myšlence nevěřit.

Myšlenky jsou příběhy tvořené ze vzpomínek, dojmů, očekávání a životních lidských příběhů, které jste někde četli, viděli nebo slyšeli. Opět moc teorie? Patrně si každý z vás svého partnera na schůzce představí někde jinde, někdo v baru, někdo na kávě, někdo u někoho v bytě. Tenhle příběh je tvořen vším, co jste na toto téma kdy slyšeli, viděli a prožili (mix paměti, zkušeností a obrazů).

Jde o váš osobní příběh, odehrávající pouze ve vás. Váš partner možná nakupuje jídlo k večeři, a proto se opozdil, nicméně ve vás už existuje vaše vlastní realita, která přináší dost pocitů.

Pocitů se nebojte, špatný pocit je skvělá věc, umožní vám jedno… všimnout si myšlenky, která týrá a uvědomit si, že jí nemusím věřit… a najednou ten pocit zmizí.

Někdo řekne, ale co když je to skutečně pravda? Že je ta myšlenka pravdivá? Jakože váš partner má skutečně rande?

To, že na to budete myslet a trápit se tím, tento fakt nijak nezmění, možná je lepší dané věci řešit, až když se skutečně dějí :-).

mějte se fajn

Tomáš