(Ne)dokonalost sobě vlastní

Kdo jsem a jak mě vidí?Po velmi dlouhé době jsem se rozhodl něco napsat. V posledních měsících jsem mluvil/pracoval/byl s lidmi, kteří nějakým způsobem řešili to, jak se ve svém životě vydat na další cestu, novou, pro ně neznámou… Stála jim v cestě pouze jedna překážka – pocit vlastní nedokonalosti.
Dnes ráno jsem slyšel v rádiu příběh mladého muže, který spáchal sebevraždu proto, že nemohl žít dál v tomto světě…byl gay a svět byl pro něj moc krutý.

Nedávno jsem mluvil s překrásnou slečnou, která se rozhodla strávit svůj život s někým i přesto, že miluje někoho jiného, ale je křesťanka a bojí se nepochopení a odsouzení od svého okolí.
Poznal jsem ženu, která tolerovala svému muži nevěru jen proto, že věřila, že ve svých ani ne 30 letech nemůže začít nový život, připadala si stará a ne dostatečně atraktivní.

Za všech těhle lidí jsem vnímal jeden stejný pocit –  jistý pocit vlastní nedokonalosti, nedůvěra v sebe sama, strach z neúspěchu, strach z toho, jak je bude vnímat okolí. Naše hodnocení sebe sama nám přináší do života více nedorozumění, než si běžně uvědomujeme.

Každodenní rutina – zvažování toho, co jíme, každého pohledu na jiného člověka, volba slov a tón hlasu, výběr oblečení… neustále se hlídáme a snažíme se působit na ostatní, aby si mysleli, aby nás hodnotili tak, jak chceme… jak hodnotíme neustále sami sebe…

Žijeme ve světě, kde existuje kultura chování, víry, oblékání a kdo ví co ještě… dokonce i vztahů!
Mohlo by se zdát, že jsme skutečně pod velkým tlakem našeho okolí, které nás nutí chovat se určitým způsobem…
Mohlo by se zdát, že tato pravidla skutečně musíme dodržovat, jinak nás okolí odsoudí, nebude se nám dařit, budeme negativně hodnoceni…

Mohlo by se zdát, že máme volbu, pravidla dodržovat, být „in“ a v tu chvíli ucítit lepší pocit sebedůvěry díky lepší postavě, oblečení, vybranému chování, napěchovanému kontu, zdravému životnímu stylu… ano, pokud se podíváte na dnešní vnímání světa – buďte hubení, krásní, bohatí a budete jízt celozrnné pečivo a svět vás bude považovat za sexy cool bouráky dnešní doby, budete mít krásné partnery, velký dům, děti chodící do minimálně anglické školky, úspěch a … mnoho celozrnného pečiva.

A nebo naopak, nezapadnout tím, že se pravidlům vymykáme.
A dokonce by se mohlo zdát, že to tak skutečně je…ALE!
Cílem mých slov není obviňovat  z pocitu lidské nedokonalosti okolní svět.
Cílem mých slov je nabídnout jiný úhel pohledu na vás samé, na vaše smýšlení o vás.

Pocit vlastí nedokonalosti vychází z myšlenek o vlastní nedokonalosti, vychází z vašeho vnitřního světa.

Svět kolem vás s ním nemá vůbec nic společného. Místo toho, abyste se dívali ven, dívejte se chvíli dovnitř. Kde se veškeré myšlenky, pocity, strachy a nedůvěra dějí? Je to okolní svět? Možná, že to jste vy sami.

Okolní svět je „nějaký“, vaše vědomí ho „nějak“ vnímá a přenáší do vašeho vnitřního světa. Zde se ve vašem intelektu ukládají „pravidla přežití okolního světa“, které vy po té pokládáte za pevná a prakticky nevědomky je dodržujete.
V minulosti se náš intelekt (paměť, zkušenosti) vyvinul proto, abychom přežili, např. nejedli zelené houby (kolegovi z tlupy po nich nebylo zrovna hej, tudíž by bylo dobré zapamatovat si, že ty už sbírat nebudeme). Vyvíjel se jako naše svaly, stejně tak, jako jsme museli být rychlejší a silnější, museli jsme být i chytřejší – využívat zkušenosti z okolního světa k vlastnímu přežití. Toto se děje i dnes, nicméně ve většině případů to nemá s přežitím nic společného a intelekt je nevědomky využíván na různé druhy trápení a stresů.

Veškerá pravidla vždy vnímáte po svém, nikdo jiný… jen ty a ty a ty jsi je vytvořil, nesvádějte to na rodiče, školu… byli jste to vy. Každý vnímáme svět svých osobním způsobem, protože každý máme sami v sobě ten svůj vlastní svět.

Existuje pouze jeden svět, a to ten vnitřní…

Pouze tento svět prožíváme, milujeme, nenávidíme, hodnotíme, upravujeme… jednoduše v něm se vše děje. Ukažte mi „pocit“ ve světě kolem vás? Ukažte mi „stres“ ve světě kolem vás? Co takhle „strach“? Jsou na chodníku, v parku nebo na silnici? Nikde je nevidím, ale cítím je z vás…

K čemu jsou vnitřní pravidla lidí, pokud přinášejí stres, strach, nedůvěru v sebe?
Jsou k ničemu, ale jsou běžné, protože jen málokdy se každý z nás dovolí podívat dovnitř sebe, kde se všechny tyto věci dějí a vlastně si dovolí uvidět, že není pravda, že se kvůli tomu a tomu musí stresovat, rozčilovat, dusit apod. (v minulosti bylo patrně moudré, začít utíkat před lvem, protože nám vlastní intelekt radil, pozor – můžeš se stát potravou). Nicméně mnoho lidí má dnes ve svém intelektu zakořeněno, že se vlastně MUSÍ rozčílit, když se mu v životě něco nepovede, a kde tady jde o život?

Ano, pokud vám intelekt radí, utíkej, pokud na vás běží někdo s nožem, je to super, ale pokud vám intelekt radí „naštvi se“, když se něco nedaří… nemusíte to prostě dělat.
Občas stačí změnit úhel pohledu k uvědomění si, že všechny naše pocity, ať už o naší nedokonalosti, pošramocené sebedůvěře, stresu … jsou pouze v nás.

Nejsme páni našich myšlenek, neumíme je ovládat, nedokážeme jim určovat, kdy má jaká přijít a kdy odejít.

Nemusíme jim však věřit vše, co se nám snaží napovědět. My jsme ti, kdo mají volbu uvěřit nebo ne. Každý člověk se narodil dokonalý a dokonalým zůstal. Jediná jeho nedokonalost se může zrodit pouze v něm samém. I přes pocit nedokonalosti dokonalým stále je.
Každý z vás je dokonalý. Každý z vás může dělat cokoli. Pokud si dovolíte uvidět svět bez pravidel ostatních, začnete vnímat sami sebe – to, že žijete, to… že jste. Nic nebude nemožné. Uvidíte, že všechno nemožné, vytvořily jen vaše vlastní pravidla…

 

Komentáře