Já a mé tělo

Mentální koučink je základem snad pro jakékoli vnímání světa kolem nás a i nás samých.
Pro nikoho z nás není tajemstvím, že naše mysl nějakým způsobem ovládá naše tělo a stejně tak jak mu může pomáhat, může mu jeho činnost i dosti komplikovat.

Proto téma našeho těla považuji za více než zajímavé právě z pohledu koučinku.

Vždy říkám, že to, jak svět i sám sebe vidím, je o úhlu pohledu… s tím dostávám možnost uvidět, že pokud ho změním, mohu uvidět věci, které mi do teď zůstaly skryty.

S lidmi kolem sebe mluvím o naší tělesné schránce velmi často hlavně v souvislosti s tím, že ta moje vlastní prošla za poslední období několika změnami a často reaguji na dotazy typu: jak si dokázal takhle hodně shodit.

Bude to znít jako klišé, ale má zásadní změna proběhla v mé mysli.

Bylo to v době, kdy jsem prošel akademií koučinku a dostával na „pravdy“ kolem sebe úplně nový nadhled.

Pokud dnes mluvím s lidmi o jejich těle, obvykle je hlavním problémem nadváha, dále nemoci, špatný životní styl apod.

Já říkám, že hlavním omylem je to, co si o svém těle sám člověk myslí a jak jeho mysl vnímá svou tělesnou schránku.

Já svoje tělo neměl nikdy rád, bylo široké, vždy jsem vážil více, než bych chtěl. Vše, co se mi nepodařilo změnit, jsem okamžitě svedl na životní stres, dědičnost, mnoho práce … dále si to doplňte sami… „prostě to nejde, s tím já už nic neudělám“…

Jenže já zjistil, jak moc jsem se mýlil.

Stalo se to v době, kdy jsem si zranil koleno. Musel jsem sedět doma a nic nedělat. Nejprve mě přepadl vztek a zlobil jsem se na sebe, na své tělo, prostě na všechno. Jenže s mou myslí jsem už tehdy uměl více věcí a tak jsem si uvědomil, že ten vztek a zloba mi koleno nezahojí.

Začal jsem si uvědomovat, jak naše fyzická tělesná schránka vlastně funguje a jak moc je důležité, umět jí pokorně naslouchat.

Proč pokorně naslouchat? No protože bez těla po světě chodit nebudete a existuje jedna velká pravda… vaše tělo je mnohem chytřejší než vy sami.

Takže pokud nyní stojíte před zrcadlem a snažíte se nevidět to, jak vypadáte, zkuste aspoň na chvíli zkusit uvidět toto:
Vaše tělo je to jediné, co na tomto světě skutečně máte. Každý den vás nosí po tomto světě a ochraňuje vás před všemi nástrahami. Pokud se zraníte, snaží se vám okamžitě zachránit život tím, že ránu zacelí. Pokud něco sníte, snaží se zabránit ze všech sil vaší otravě a vlastnímu poškození.

Vaše tělo je mnohem chytřejší, než jste vy sami. Neptá se vás, ale každý den vám tisíckrát zachrání život, když bojuje s různými viry, nemocemi a dokonce i s tím vším, čím ho vy sami vědomě zatěžujete. Všemožně se snaží svými evolučními mechanismy řídit miliony procesů, které by vědomá mysl člověka nedokázala zvládnout.

Vaše tělo, je tu pro vás… a je to váš největší přítel, který se každou vteřinu stará o to, abyste žili.

Myslí to s vámi dobře a co vy? Jste tu skutečně pro něj a myslíte to s ním dobře?

Když se mě někdo ptá, jaký mám názor na své tělo, říkám…
Moje tělo je můj největší přítel a doufám, že mu budou stejnou oporou, jako je ono celý život pro mě, že mi odpustí, že jsem ho neměl rád, choval se k němu děsně. Že se mu budu věnovat s takovou péčí, jakou mi má mysl a poznání dovolí. Že se o něj budu starat tak dobře, jako se ono stará každý den o mě. Že mu dopřeji klid, když bude třeba a že mu dopřeji pohyb, aby mohlo fungovat lépe. Že budu vědomě a přirozeně rozvíjet jeho schopnosti a budu více naslouchat jemu, než tomu, co si mnohdy myslím.

Moje tělo je můj největší přítel, díky kterému jsem na tomto světě.

A já si velmi uvědomuji, že mohu ovlivnit to, jak funguje a jak se cítí a má mysl je otevřena všemu, co mi mé tělo napovídá, a nebudu se bát nových poznání o mně samotném.

Vaše tělo vám toho odpustilo už tolik, ono to vlastně ani neřešilo. Snaží se vždy eliminovat okamžitou hrozbu okamžitým řešením … vaše nadváha je prostě tím, že špatně jíte a záda vás bolí, protože jste se o ně nikdy nestarali.
90 % z vás se více stará o své auto a iPhone než o své tělo.

Kdykoli se můžete rozhodnout to změnit a začít si sami sebe skutečně přirozeně a pokorně vážit. Začíná to ve vaší mysli, stačí nepatrně změnit úhel pohledu sami na sebe a uvidíte, jak vám najednou přijde přirozené začít se o sebe starat.

Nedávno jsem slyšel tato slova:
„nejdu k doktorovi, co kdyby mi něco našel“… já bych k tomu dodal… „no tak právě proto je sakra dobře, že jsem k němu šel“.

Lidé se bojí toho, co si o všem myslí, nikoli toho, co se skutečně děje.

Pokud najdete klid, můžete vypadat přesně tak, jak budete chtít. Asi se nedá rozhodnout k tomu, že budete mít delší nohy, ale určitě lze pomoci tomu, abyste se lépe pohybovali.

Moudré rozhodnutí je snadné a to nemoudré je složité, přičemž to snadné je to přítomné a to složité je budoucí nebo minulé (v tuto chvíli neexistující).

Můžete se rozhodnout v každém „teď“, ale nikdy včera ani zítra.

Mějte se fajn
Tomáš