Sebe-vědomí

Zajímavé slovní spojení, které je v dnešní době chápáno jako důvěra v sebe sama, ve svou krásu, intelekt, zkušenosti a postavení.

Společnost se již kdysi dávno rozdělila na slabé a silné, chudé a bohaté, krásné a ne-krásné.

V tomto jsme všichni vyrostli, naučili se to vnímat a přijmuli to jako dokonalý fakt.

Proto dnes každý den svádíme souboj s naším okolím a i sami se sebou, chceme být krásní, chceme být chytří a chceme se chovat tak, aby o nás naše okolí řeklo, že jsme fajn a sexy.

Jasně… kdo podle sebe není sexy, ten chce být inteligentní a naopak. Samozřejmě někdo chce být dokonce obojí. Pro každého je sexy něco jiného.

Náš život je díky tomu všemu plný hodnocení, nenávidíme zrcadla, porovnáváme se s okolím, hledáme podobně krásné a chytré lidi, jako jsme my, a s těmi se bavíme o těch ostatních (ošklivých, hloupých… ruku na srdce přátelé).

Když víme, že nejsme modelka, snažíme se alespoň vypadat chytře a inteligentně. Jednoduše se snažíme za každou cenu sebevědomí mít, je jedno jaké, alespoň některé „prý stačí“…

Jsou mezi námi i lidé, kteří se díky „trendu nedostatečného sebevědomí“ zavírají sami do sebe, bojí se vycházet na ulici, bojí se oslovit jiné lidi, nevěří si v zaměstnání apod.

K čemu je tohle všechno dobré a další otázka… je to přirozené?

U tohoto tématu vždy vzpomenu na jednu sexy ženu – Zdeňku Čermákovou z Centra změn, která mi jednou řekla něco jako, že „být svůj“ je neuvěřitelně sexy. Zdeňka má pravdu.

Nejen že slovo sebevědomí mluví o „vědomí o sobě“, ale s hodnocením toho jaký jsem, nemusí mít vůbec nic společného.

Stejně jako v 99 % mých minulých článků a teď už i jedné knize a e-booku :-), mluvím o tom, že se svět tak úplně neodehrává jen kolem nás. Spíše se odehrává přímo v nás.

Jak to myslím? … Když venku prší, prostě padá voda. To je svět kolem Vás. Ale to, že je venku „hnusný liják“, zmoknu, nastydnu, mám ze špatného počasí špatnou náladu… no tak to jste Vy sami.

Můžete o tom spekulovat, jak chcete, ale to Vy sami jste svůj vlastní největší kritik. Přijali jste pravidla z venku jako naprosto pravdivá a podle nich jste začali posuzovat sami sebe ve Vaší mysli.

Ať už jsou ty pravidla jakákoli:

–          Už mi bude 40… nemůžu si dovolit hledat znovu chlapa, to už je pozdě…

–          Každý se na mě venku dívá, určitě řeší to, že plešatím…

–          Jsem tlustá… v posilovně bych se akorát styděla…

–          A asi ještě asi tisíce dalších pravidel…

Jednou byl proveden pokus, kdy forenzní malíř maloval jednu a tu samou ženu ale dle popisu dvou různých lidí. Jedním z těch lidí byla ta žena, o jejíž portrét šlo, a tím druhým byl někdo z okolí té ženy „na obraze“.

Na jednom obraze vznikla žena bez života, trochu ne-hezká, utrápená. Na druhém obraze vznikla žena, která byla stejně krásná jako originál.

Ten ne-hezký obraz byl namalován dle popisu sama sebe, tj. žena sama sebe popisovala malíři, který ji kreslil. Ten krásný a originálu podobný obraz namaloval malíř dle popisu toho druhého člověka, který ženu znal.

Zajímavé že? Žena sama sebe viděla o dost hůř, než jak vypadala ve skutečnosti.

Tento případ krásně vystihuje dnešní každodenní realitu…

Jako lidé jsme jednoduše schopni sami sebe „namalovat“ ve vlastní mysli. Jsme schopni sami sebe ohodnotit, posoudit, porovnat s ostatními a zkritizovat (a obvykle jsme spíše kritičtí).

Náš skutečný obraz nám však zůstává navždy skryt pod hromadou myšlenek o nás samotných.

To my jsme to místo, kde vzniká „nízké sebevědomí“… To, že se budete týrat, že Vaše kamarádka má hezčí zadek, Vám s tím Vaším nepomůže.

A co si budeme povídat, sebe-týrání podle mě nikoho nebaví.

Co se s tím dá vlastně dělat?

Vše, co vidíte (si myslíte), je vždy o úhlu pohledu na danou věc.

Zkusím trochu jiné vysvětlení slova sebevědomí, které dává smysl mě.

„Sebe-vědomí“… vědomí toho, že nepotřebuji nic k tomu, abych se pohyboval po tomto světě s lehkostí a klidem. Vědomí toho, že mohu tímto světem kráčet s úsměvem na tváři, že mohu s respektem a úctou přijmout názory jiných, aniž bych ztrácel svůj vlastní klid. Vědomí toho, že já sám si mohu kdykoli určit svou cestu a přitom s úsměvem respektuji to, že mi mou cestu může život a svět kolem mě kdykoli změnit. Vědomí toho, že možnost chodit po tomto světě je nekonečné štěstí a náhoda. Vědomí toho, že život nevznikl kvůli smyslu a žádný smysl nemá. Život je nahodilý dar, který jsem se rozhodl s úsměvem a respektem přijmout. Vědomí toho, že se vše kolem mě mění a je to tak správně. Vědomí toho, že nemusím rozumět všemu. Vědomí toho, že se kolem mě může dít cokoli a jsem to já sám, kdo má volbu se k tomu podle svého postavit.

Sebe-vědomí… plně přijetí sebe sama mě samotným, ne ostatními.

Až když uvidíte, že něco jako sebevědomí v kontextu hodnocení a kritiky prakticky nemá smysl, můžete se pozastavit nad tím, že k tomu, co chcete, stačí jen jedno… rozhodnout se.

Když se sami nad sebou zamyslíte, sebe-týrání a srovnávání Vás nikdy nikam nedovedly. Možná se Vám podařilo zhubnout, učit se, být krásní… ale vždy za hořké příchuti týrání sebe samých. Vždy jste cítili tlak svého sebevědomí, které Vás srovnává s ostatními.

Nyní se můžete prostě rozhodnout a začít dělat věci jen proto, že to tak chcete Vy sami. Ucítíte velký klid a z něj plynoucí moudrost. Někdy tomu říkám „moudrý klid“, což pokládám za ohromné téma, ke kterému se určitě někdy vrátím.

Názor druhého člověka Vás přibrzdí jen tehdy, pokud kvůli němu přibrzdíte Vy sami.

Takže přátelé, hlavu vzhůru a s úsměvem do všeho, co budete chtít.

Sebevědomí… jde o „sebe“, ne o ostatní 🙂

A nezapomeňte… pokud si z Vás někdo dělá legraci, zkuste se k němu přidat… Umět si udělat legraci sám ze sebe je neskutečný posun ve svém vlastním vědomí, přinese Vám klid a úsměv.

Mějte se fajn

Tomáš