Kdo jsem…

Kdo jsem?Položili jste si někdy tuto otázku? Možná za ní následovala další otázka: Jaký(á) vlastně jsem?

My lidé se od jistého věku máme potřebu nějak ujistit v tom, kdo a jací jsme. Bereme to za naše pevné základy, díky kterým umíme stát nohama na zemi. Též díky tomu dokážeme lépe komunikovat se světem a zajistit si nějaké místo na slunci.

Myslím to tak, že když se obvykle my lidé někam zařadíme, vznikne nám náš popis:
– Normální, inteligentní, zakřiknutý, nepořádný, pohledný, sexy, divný…

Obvykle je to větší počet vlastností, které podle nás utváří nás a určitě na náš popis má vliv i názor jiných lidí, které jsme někdy vyslechli.

Zde je pak krásně vidět to, jak si člověk nevěřící v jedné vlastnosti tento svůj handicap dohání v jiné, ve které si více věří: Sice nejsem tak chytrý, ale za to jsem pohledný apod.
Pokud nebudu zrovna génius, ale budu mít postavu jako slavný fotbalista, možná že budu více vyhledávat lidi, kteří jsou mi v tomto podobní, možná se nerozhodnu studovat apod.

My lidé se pak totiž podle našich vlastních osobních charakteristik chováme a stavíme se podle nich ke světu kolem nás.

Co když je to jen iluze? Co když jste každý dokonalý a Vaše vlastní definice Vám brání to uvidět…

Každý den kolem sebe vidím lidi, kteří jsou plní energie, nápadů a nových věcí, pouze nemají důvěru v sebe sama, protože se kdysi „někam zařadili“ a nyní se bojí vystrčit drápky.

Někdy si toho nejsme schopni všimnout a tím, že jsme se nějak vykreslili sami sobě, neumíme vidět všechny věci kolem nás a ani veškeré naše vlastnosti.
Naše vlastní iluze o nás nás stále drží na místě, kde se cítíme bezpečně. Naše vlastní iluze nás dokonce vede životem, kam že máme jít a kde žít.

Zkuste se zamyslet nad tím, jací určitě jste. Nyní si představte, že jste mezi lidmi, kteří jsou přesný opak Vás. Jak Vám mezi nimi bude? Budete celou dobu přemýšlet nad tím, že je to fakt šílené a že tady nemáte co dělat, nebo zkusíte těmto lidem porozumět?

Nebo jste šedesátikilový programátor, který se úplnou náhodou ocitne v posilovně mezi tou hromadou svalů. Dobře si zacvičíte, nebo se Vám bude v hlavě spíše honit myšlenka na rychlý útěk? Zkuste si prostě dobře zacvičit a možná poznáte, že to je někdy opravdu fajn.

Každý z nás máme své vlastní definice, které vnímáme jako naše pomocníky. Tyto definice nás ale spíše limitují a omezují v našem vlastním životě.

Naše vlastní definice a hodnocení jsou jako zdi, přes které sice ostatní možná nevidí k nám dovnitř, ale my přes ně nevidíme zase ven.

Jsou to zbytečné iluze o nás samých. Každý člověk na tomto světě nás stejně vnímá úplně jinak.

Děláte to celý život, zkuste si někdy dovolit nevědět, kdo vlastně jste.
Možná pak zjistíte, že jste se báli jen iluze, která byla jako nějaký sen.
Uvidíte nové věci, které budou všude kolem Vás.
Není čeho se bát, naleznete pouze sami sebe.

Vše, co o sobě vnímáte, jsou jen iluze. Pokud skutečně dovolíte sami sobě vystrčit drápky, nebude pro Vás nic nemožné.

Mějte fajn den
Tomáš

Komentáře