Hádky

Hádky s ostatními lidmi jsou velmi obvyklá trápení v našem životě. Hádáme se, přeme se, dokazujeme si navzájem pravdu, my přece víme víc…
Možná ano, ale možná hádání nemá nic společného s tím, kdo jsme a co víme.

Proč? Zkusme uvidět trochu jiný pohled na hádky a nedorozumění.

Velmi často pozoruji hádky cizích lidí a někdy dokonce i své vlastní. Sleduji reakce lidí na slova, který jeden vyřkne a druhý zachytí.
Dva lidé jsou jako vysílač a přijímač. Signál, který v tu chvíli zajišťuje komunikaci, jsou slova. Je to jazyk, kterým se dorozumíváme. Dále hrají roli tón hlasu, celkový projev a viditelná nálada.
Až sem tomu většina lidí rozumí…

Ale zkoušeli jste někdy uvidět, že není a nikdy nebylo ve Vaší moci to, aby ten druhý člověk, se kterým se přete, chápal Vaše slova naprosto stejně jako Vy?
Ještě to trochu zkomplikuji nebo možná spíše zjednoduším. Uviděli jste někdy, že i slova chápe každý člověk trochu jinak?
No, a aby toho nebylo málo, nemyslíte, že vždy záleží na tom, s jakou myšlenkou máme každý nějaké to slovo spojené?

Už od plenek jsme začali vnímat svět kolem nás díky našim myšlenkám. Už tehdy jsme pochopili, že nočník je fajn, když se nám „chce“. Myšlenka na trochu nevoňavou nepohodu a hubující maminku nás nutila vyhledávat nočník. Myšlenka na hračky nám přinášela radost atd.

Takto vnímáme celý náš život. Myšlenka na rozhněvaného šéfa nás asi vystresuje, myšlenka na fajn zážitek nás možná potěší. Ale vždy se naše pocity dějí díky našim myšlenkám.
U hádek s lidmi tomu není jinak.

Hádky jsou vlastně jakési nedorozumění v pochopení významu myšlenek druhého člověka. Zkuste se někdy pozorovat při hádce. Vždy vyslovujete nahlas význam svých myšlenek pomocí slov. Tyto slova však Váš „soupeř“ vnímá pouze svými myšlenkami.

Myšlenky ale máme každý naprosto originální, lze říci, že každý máme pouze a jen ty své vlastní.
Váš soupeř nemůže za to, jak Vy chápete jeho slova. Stejně tak Vy nemůžete za to, jak Vaše myšlenky vykreslují jeho projev, tedy jak je chápete.

Každý jsme naprosto originální, každý vnímáme trochu jiný význam slov, protože ho máme spojený pouze se svými originálními myšlenkami.

Znáte ty hádky ve stylu: „Můžeš to prosím tě už konečně pochopit?!“

Ano, může to chápat „v rámci“ svého pochopení daného tématu, ale nikdy to nikdo nepochopí stejně tak, jako to chápete Vy. Vždy bude myšlenka o významu předmětu hádky minimálně trochu jiná.

I když Vám nyní řeknu, abyste (ne)mysleli na růžového slona, patrně se každému z Vás vybaví růžový slon.
Ale já budu po té chtít, abyste ho nakreslili. Každý nakreslíte jiného. Na obrázku najdete růžového slona, ale každý obrázek bude jiný.

Nikdy nenakreslíte toho slona, kterého jsem já myslel. Čím lépe ho popíšu, tím více bude podobný tomu, na kterého jsem myslel, ale stejně to nikdy nebude on. Tomu často při hádkách říkáme „vysvětlování“. Je to vlastně upřesňování našich myšlenek.

Pochopení druhého člověka se může dít pouze v základním rámci, nikdy však nebude stoprocentní, protože každý máme originální myšlenky, které nám danou situaci a předmět sporu vykreslují jinak.
Cokoli si s druhými říkáte, o čemkoli si vyprávíte, vždy to ten druhý vidí svými myšlenkami a nikdy to není schopen uvidět přesně tak, jak to vidíte Vy.

Stejně tak funguje i pochopení významu slov při hádce. Každý z nás máme slova spojená s minimálně trochu jinou představou o tom, co znamenají.
Při hádce můžete použít slovo, které je pro Vás zcela běžné, ale ten druhý ho má spojené s naprosto urážlivým výrazem. V tu chvíli je oheň na střeše a Vy netušíte, co se vlastně stalo.

Co když jsou hádky prostě jen neporozumění tomu, že jsou lidé kolem nás vlastně dokonalí svou originalitou a jedinečností. I kdybyste se na hlavu stavěli, vždy budeme každý originál.

Pokud uvidíte, že lidé kolem Vás jsou fajn a jsou jednoduše jedineční, možná se budete hádat už jen velmi málo.

A ještě něco na závěr. Zkuste se někdy zamyslet nad tím, zdali Vás ty nepříjemné hádky vůbec baví a zdali Vám spíše nekazí den…

Mějte se skvěle
Tomáš