V poslední době o tom často mluvím se svými blízkými, vidím to u svých klientů. Jsou dva způsoby pochopení. Jsou dva způsoby pro „já vím“ a je v nich neuvěřitelný rozdíl.
Můžeme tomu říkat třeba vědět srdcem, vnitřně vědět – ale je úplně jedno jak to pojmenujeme.
Znáte ten pocit, když Vám někdo něco říká, už jste to slyšeli stokrát, to přeci víte… ale pak Vám to najednou dojde? To je ono. Jen VĚDĚT.
My lidi už hodně věcí víme, máme svoje zkušenosti, znalosti, atd… Už přeci víme, že to jsou jenom myšlenky. Už přeci víme, že si svět tvoříme sami skrze ně a že naše pocity nevypovídají nic o světě kolem nás. Možná i víme, že se tohle nedá nijak udělat. Že se to nedá pochopit rozumem. (Dá se to pochopit rozumem – ale pořád jen na té rozumové úrovni.) Pokud Vás napadá, jak to mám tedy udělat, abych to pochopila? Jak to udělat, abych věděla víc? Znamená to, že se to zase snažíte pochopit rozumem a ten to dokáže jen rozumově. Nechte to být.
Začněte žít a možná to přijde SAMO. Prožijete to a budete to vědět. Poznáte to.